Některé umělecké projekty ještě nedošly naplnění a už vzbuzují živý zájem veřejnosti. Jedním z nich je výtvarné pojetí stanic nové linky pražského metra, na němž v současnosti pracuje pětice umělců. Jedním z nich je právě Vladimír Kopecký, který ztvární budoucí podobu stanice Nádraží Krč. Kromě tohoto projektu má samozřejmě rozpracovanou řadu dalších a jeho ateliér je plný pláten, na nichž teprve zasychá barva.
Žák Františka Tichého, přítel Mikuláše Medka a Zbyňka Sekala, malíř „křehkosti lidské existence,“ keramik a jeřábník. Josef Lehoučka si prošel fází pracovníka továrny a podobně jako Vladimír Boudník tuto zkušenost nevytěsňoval, ale promítl ji do svých obrazů. Explicitně se projevuje v dílech ze šedesátých let s názvy jako Tovární dvůr nebo Dva jeřáby. Později ji připomínají relikty strojů, kleští, válců, geometrizované a včleněné do abstraktních kompozic. Proti této mechanizované skutečnosti však stojí silná tradice surrealismu, která vnáší do obrazů prvky náhody a organického bujení snových objektů a krajin.
Pohyboval se v okruhu francouzských kubistů a maloval nadčasové kompozice. Tento řecký Francouz dokázal být hravý a vážný zároveň, měl cit pro hudbu a radosti života stejně jako disciplínu a smysl pro řád. Byl to opravdu „moderní Giotto,“ jak jej vnímal André Malraux, jeho celoživotní přítel? A čím si malíř zasloužil obdiv významného kritika?
Kritik a spisovatel Johannes Urzidil tvrdil, že německy mluvící umělci byli od těch českých odděleni skleněnou stěnou, kterou jen někteří dokázali prolomit. K výrazným tvůrcům patřili v naší galerii zastoupení Maxim Kopf, Mary Duras, Georges Kars, Friedrich Feigl a Kurt Halleger. Tito „mladí lvi v kleci“, jak je nazvala Anna Habánová, byli nejen samostatnými uměleckými osobnostmi, ale formovali hnutí a spolky, a tím i kulturní život meziválečného Československa, nejen v Praze, ale také v regionech.
Malířka, kreslířka, ilustrátorka a příležitostná scénografka, která byla ve své době velmi uznávaná se do povědomí vrátila díky výstavě v Moravské galerii v Brně a obsáhlému katalogu Martiny Pachmanové z roku 2008. Stále je však co objevovat, některá díla se do publikace nedostala, některé souvislosti možná unikly pozornosti a jisté je, že Milada Marešová je umělkyní stále mnohými nepovšimnutou.
Zasněžená Paříž, její nábřeží nebo katedrála Notre Dame, to jsou náměty obrazů Tavíka Františka Šimona, které najdete v naší nabídce. Paříž a Praha byly milovanými městy tohoto grafika a malíře, který procestoval několik kontinentů a vystavoval v Londýně i New Yorku.
Nakladatelství Vltavín znovu vydává obsahově rozšířenou knihu Můj otec, ve které Kamil Lhoták mladší vzpomíná na svého otce. Pokud se i vy zajímáte o jeho život a dílo, které můžete znát z výstav pořádaných Retro Gallery, nenechte si tuto knihu ujít.
Potkávat se s díly Zdeňka Buriana můžete i po skončení naší výstavy. Nakladatelství Albatros neustává ve své práci na vydávání dalších a dalších knih s burianovými ilustracemi - o tom, které budete moci potkat na pultech knihkupectví v nejbližších měsících, se rozepsal ve svém blogovém příspěvku Ondřej Müller.
Výstava Zdeněk Burian Širým světem se chýlí ke konci, stále je ale možné ji navštívit, poslechnout si některou z komentovaných prohlídek či si objednat prohlídku pro školní třídu.
V dubnovém čísle Sběratelských novin vyšel rozhovor Jana Skřivánka s majitelem Retro Gallery, Jakubem Slukou. Řeč byla o aktivitách naší galerie - výstavách a publikační činnosti, ale také o současné situaci v obchodu s uměním - o aukčních domech a internetových aukcích.
